|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Náboženství v Rakousku a v Čechách
V Rakousku se k roku 2011 hlásilo ke katolické víře 67% obyvatel (5,4 mil. lidí), přičemž ještě v roce 1951 to bylo téměř 90% populace. Při pohledu do minulosti, náboženství hrálo ve vývoji země a v životech lidí velkou roli. Nasvědčuje tomu velké množství drobné sakrální architektury, jako jsou boží muka a pomníčky rozeseté v krajině a nejedna kaplička na vesnické návsi. Boží muka z kamene se také nazývají kříži husitskými, nebo švédskými nebo kříže pokání. V krajině najdeme i kříže votivní, což jsou kříže „děkovné“, kterými se lidé obraceli k Bohu v případě válek, moru, chudoby, přírodních katastrof a jiných nepřízní osudu a skládali u nich, jak své sliby a prosby, tak i slova vděčnosti. V České republice se za věřící označilo 20% obyvatel (2,16 mil. lidí), 34% (3,6 mil. lidí) se považuje za ateisty a téměř polovina populace (4,6 mil.) se k otázce náboženství nevyjádřilo (údaje ze sčítání v r.2011). Na těchto číslech se odrazila nejenom 40ti-letá komunistická nadvláda v zemi, ale i předešlá nestabilní historie země, jako potlačování protestantizmu Habsburky po bitvě na Bílé hoře v r. 1620. Svatý Koloman, patron Rakouska Svatý Koloman – nábožný poutník z Irska- na rozdíl od jiných irských svatých, svým příběhem překročil hranice této krajiny a je uctívaný téměř v polovině Evropy. Někteří ho označují za prince, syna Irského krále, který se v roce 1012 vydal skrz Evropu na pouť do Svaté Země. Není známo, proč byl podezřelý vojenským hlídkám v Stockerau u Vídně. Považovali za bohémského špióna, zatkli ho, mučili a nakonec oběsili na stromě. Popraveným zločincům nebyl poskytován pohřeb, a když se nedorozumění vysvětlilo, poutník byl už delší čas po smrti. Jeho tělo ale nejevilo známky rozkladu. To se považovalo za zázrak, a tak byl převezen do kláštera Klosterneuburg, který zázraky pamatoval a tam byl pohřben. Dva roky na to byl přenesen a znovu pohřben v opatství Melk při Dunaji dne 13. 10. 1014, kde mu markrabě Henrich II. dal vybudovat honosnou hrobku. Tento den se dodnes slaví a to nejen těmi, kdo nosí toto jméno. Úcta k nevinně zabitému poutníkovi se rychle rozšířila v Rakousku, Uhersku, Tirolsku, Bavorsku a Falcku. Už krátce po jeho smrti mu lidi začali stavět kapličky a pojmenovávat po něm vodní prameny. Uctíval ho hlavně venkovský lid, jako ochránce hospodářských zvířat, ochránce proti moru, nemocem, bolestem hlavy, nohou, při hojení ran, ochránce před bouří, živelnými pohromami, invazemi hlodavců a požáry. V roce 1713 zachvátila Rakousko morová epidemie. Netrpělo jenom městečko Melk, které se obracelo ke svému patronovi. Koloman se stal také patronem všech odsouzených k trestu smrti oběšením a cestovatelů. Zobrazuje se symboly poutníků, jako jsou: klobouk, kabát, hůl a nádoba na vodu. Často je zobrazován s rukou v šátku. Leopold – zemský patron dolního Rakouska Leopold III. Babenberský, zvaný také- Milý nebo Zbožný, se narodil kolem roku 1073 v Melku a zemřel 15. Listopadu 1136 v Klosterneuburgu. Pocházel ze slavného rodu Babenbergerů a v letech 1096-1136 byl rakouským markrabě tehdejšího bavorského Marcha Orientalis (Eastmark/Ostarrichi). Velkou měrou se podílel na rozvoji krajiny a její prosperitě a také založil několik cisterciáckých klášterů. Nejznámějším z nich je klášter Klosterneuburg, ve kterém je také pochován. K jeho založení se váže legenda, ve které se Leopoldovi III. zjevila panna Marie a dovedla ho na místo, kde našel léta ztracený šátek své ženy Agnes. Na tomto místě dal následně vybudovat klášter, který se časem rozrostl, a Leopold si jej zvolil za své sídlo. Dalšími kláštery byly Heiligenkreuz, Kleinmariazell a Seitenstetten ke kterým se vázaly obrovské plochy krajiny, které byli díky Leopoldovi pak téměř celé zalesněné. Péče o krajinu a životní prostředí byli jedním z důvodů jeho kanonizace papežem Innocencem VIII. v roce 1485. Leopold III také podporoval rozvoj měst- například Vídně, Kremsu nebo Klosterneuburgu. Za jeho působení byly v Rakousku vydány první literární texty: spisy Henryho melku a Ava z Göttweigu. Roku 1663 císař Leopold I. prohlásil Leopolda III rakouským patronem, který tak nahradil svého předchůdce- svatého Kolomana. 
Pranýř Přímo na návsi, v centru malé obce Weikertschlag, stojí kamenný pranýř z roku 1735, kterému se lidově říkalo popravčí sloup neboli, sloup nižšího hrdelního práva. Je to svědectví z dob dávno minulých, které připomíná hrdelní právo obce, tedy právo k výkonu trestu na veřejném místě. Na jeho vrcholu stojí malá postava bojovníka, tak zvaný „Prangerhansl” (pranýř Jeníček), který se opírá o meč a pod ním na řetězu visí kamenná koule. Pranýř dával obci důležitost, symbolizoval disciplínu a odlišoval ji od vesnice, takže si ho místní lidé patřičně považovali. K pranýři se přivazovali nepoctiví obchodníci, zloději, neplatiči a smilníci. Někdy měl sloup v horní půlce malý stupínek, na němž odsouzený stál i v několikametrové výšce. Začátek i konec trestu se označoval jedním odbitím zvonu, i v případě, že trest končil popravou. Nejčastěji se ale trestalo veřejným posměchem, obléváním studenou vodou nebo pardusem, tedy výpraskem. 
|
|
